Naše galaxie je totiž ve smrtelném nebezpečí, od kraje známých planet Federace se začíná šířit apokalypsa. Jedna neutronová hvězda totiž začala výrazně ovlivňovat pohyb planet a vlivem jakýchsi anomálií hrozí zánik živé i neživé hmoty. Není pro to řešení, i když se namáhají nejlepší mozky všech civilizací. Nastává panika a hysterie. Jeden z nejtajnějších projektů Flotily je sestrojení supermoderní kosmické lodě - nejnovější Enterprise, legendární lodi Flotily - na zcela nových principech. Je to natolik převratné plavidlo, které o mnoho let předstihlo svou dobu, že ani není posádka, jenž by byla kvalifikovaná řídit. Rada Akademie pověří důstojníka aby zadal výběr počítači, dá tomu prioritu, takže může vybrat prakticky kohokoli a prostudoval jejich profily. Právě v době, kdy na velkém panelu si důstojník zobrazí všechny jména adeptů a počítač začne prověřovat jejich schopnosti a předkládat návrhy na posádku podle zadaných kritérií, objeví se nejdříve zcela dole jakési jméno a před užaslým zrakem onoho důstojníka blikající projde každou kolonkou: "lodní poradce", "hlavní strojní inženýr", až se uvelebí na prvním místě v kolonce "kapitán".
Ví,
že vybírají posádku, načasoval si to dokonale a udělá si rovnou důstojnické
zkoušky velení. Počítač postupně hodnotí jeho kvalifikaci až dojde k logickému
závěru... Praxe totiž u tohoto druhu lodi nic neznamená, vlastně je spíš na
škodu. Jediným problémem zůstává pilot. Není nikdo, kdo by dokázal takovou loď
kormidlovat, je to novinka, protože v té době jsou už piloti věcí minulosti,
celý let řídí počítač, ovšem u tohoto letounu je možný tak přesný průlet, jaký
by nesvedl ani ten nejnadanější počítač a tak jsou nuceni vrátit se k člověk.
Nestačí nikoho vyškolit, navíc když není kdo by to učil. Ve chvíli, kdy
prezentuje posádku vybranou počítačem Radě, je z toho jen smích a vrtění hlavou.
"Je to teprve chlapec." - namítají nesmlouvavě. Ač sám nepřesvědčen, důstojník
pověřený výběrem chabě protestuje: "Nikdo neví kolik mu skutečně je, máme jen
zpochybnitelné biologické indicie, nejsme si ani na 100% jisti, že je to
pozemšťan." (čímž naráží na již tehdy první dohady při odhalení jeho vědomostí,
zda nejde o bytost vyšší inteligence). Nepřesvědčí všechny, přesto dosáhne toho,
že jej zavolají a prověří jeho schopnosti. Jsou jeho teoretickými znalostmi
natolik uchváceni, že ho seznámí s projektem. Ukáže se jako konstruktér bez
konkurence. Nikdo netuší, že je to vlastně jeho projekt. Pracoval na něm už v
hibernaci, shromažďoval vynálezy a dával tak dohromady tuto loď. Že jsi to ty,
tak ti i prozradím cíl celé jeho činnosti, který bude také pro všechny čtenáře
tajemstvím: jak jsem psal v prologu, on žije v tomto času s vědomím, že sem
nepatří. Celé jeho úsilí od chvíle, kdy si uvědomil, že se probudí (nepřipouštěl
si, že by zůstal v hibernaci navěky) se upjalo k jedinému cíli: návratu z tohoto
cizího světa do minulosti, k rodičům, sourozencům, kamarádům... V jádru zůstává
zcela obyčejným klukem. Navrhuje řadu změn, které jsou tak převratné a často
naprosto nesmyslné, že je Rada nedokáže pochopit natož akceptovat. Například
nechce na palubě zbraně, zcela se spoléhá na bezpečnost lodi (a má proč! To je
vlastně jádrem knihy, ale k tomu se dostanu). Přesto, že má loď být jedna z
největších své třídy, mohla by mít posádku maximálně několik tisíc lidí, on
tvrdí, že samotnou posádku by tvořilo minimum (sotva pár desítek), ale její
kapacita by byla neomezená. Na principu subprostoru by se totiž v jednom místě
mohlo nacházet mnoho dimenzí. Jako kdybys otevřel dveře a za nimi by pokaždé
byla jiná místnost. Když se práce na lodi nové generace se chýlí ke konci,
pozvou tohoto "kapitána". Jde v tom o politiku, peníze a moc, nechtějí, aby byl
velitel. Všechno vsadí na jedinou kartu, nemohou jeho schopnosti ignorovat.
Udělají mu virtuální test velení, neřeknou mu ovšem, že nejde o skutečný let,
který stále zvyšuje zátěž až je postaven před Kobyashi Maru - to je neřešitelná
situace, kdy je nutno vyzkoušet reakci kapitána (zda se nezhroutí). Celou dobu
jej všichni z Rady v debatě hodnotí, nikdo zprvu nebere jeho kandidaturu nijak
vážně, ale postupem zkoušky někteří umlkají, až při Kobyashi maru všichni jen
bezduše sledují: Podaří se mu i tuto nemožnou situaci vyřešit ???něčím???, co
však nedokáže počítač zobrazit, protože se s tím nikdy nesetkal. Kapitán se
usměje, celou dobu věděl, že je to jen virtuální realita. Ostatně to je jeho
další charakterový rys - krizové situace řeší jakoby mimochodem a zpravidla je
to pro něj vítaná příležitost k vyzkoušení nového objevu, protože jinak by mu
nikdy nepovolili tak šílené kousky provést... Většinu z Rady sice ani takovýhle
výkon nepřesvědčí, ale aspoň mu dovolí prohlédnout si superloď. Místo údivu je
však zklamán, rozzuřen a otrávený. Nedbali na jeho návrhy. "Jak to, že tu jsou
zbraně?!" - rozčílí se. "Chtěl jsem pouze subpozitronický modulátor!" To je
zařízení, díky kterému můžeš například skladovat materiál a potraviny v
molekulárním stavu a podle potřeby z této "povšechné hmoty" mohou vyrábět celkem
cokoli. V té době se ovšem používal pouze na potraviny a nejzákladnější
suroviny, nechápou proto, proč je pro něj tak důležitý, navíc požadoval jej s
takovým výkonem, jako by chtěl produkovat jídlo pro celý planetární systém...
Nejhorší ho ovšem čeká ve strojovně. Tam se také poprvé setká s dalším členem
posádky. "Je to zmetek, šmejd, úplně jste to zvorali." - praští do palubní
desky.