WESTERN
Colorado - St. Michel
Plukovník O'Neil
se unaveně odsunul od stolu. Jednak aby zjednal prostor svému narůstajícímu
břichu a také aby mohl déle vychutnávat neopakovatelný západ slunce. Pozoroval
ho již třiadvacet let co sloužil v této posádce. Byl vlastně jediný, kdo tu byl
od začátku a nechtěl si přiznat, že to byl především služební věk, který jej
vynesl do této funkce. Cítil se starý. Táhlo mu na šedesátku, ale ne jeho
životní stereotyp se poslední dobou přivalilo příliš mnoho dění - nejdřív ti
obchodníci s indiány, samozřejmě nelegální podvodníci (plk. O'Neil
se usmál klasifikaci, která logicky skýtala prostor pro "legální podvodníky",
nicméně přesně tak to stálo v zatykači. Živé či mrtvé a výpis jmen. Kolik
takových letáků už za svůj život dostal?... A teď mu sem generál pošle malého
kluka. Znechuceně zaklel. Copak nemá dost starostí? A co je to sakra za nápad
posílat na divoký západ dítě?! Má se o něj postarat, doufal, že dostane ještě
vysvětlující dopis, proč to všechno... K čertu! I generál nám stárne. Býval
legenda, dosud je prý dobrý, ale plukovník byl přesvědčen, že generál musí vězet
v pokročilém stádiu senility, když svého vnuka posílá sem.
"Copak tu mám nějakou kadetskou školu?" - zaláteřil už
nahlas. 90% jeho rekrutů tvořili kvakeři a cowboyové. Dobrodruzi. Netrpěl
kriminálníky a nenutil je ke vstupu do armády, v pracovních táborech bylo vždy
dost místa. Jeho jednotka byla spořádaná a slušná!
"Aspoň, že dneska už poslední dostavník přijel už před
pár hodinami." -vzdychl znovu nahlas, i když to byla chabá útěcha, generál
určitě toho svého kluka vypraví s po zuby ozbrojeným doprovodem.
Slunce zapadlo. Teď už se venku pohybovali pouze
dobrodruzi a šílenci. Plukovník si soustředěně zapálil doutník, stejnou sirkou i
lampu a naklonil se k ní s poslední objednávkou. Musí nějak sehnat ty nové
pušky a nepokoje u indiánů jsou skvělá záminka. Vláda nyní chce indiány chránit
- když už jich moc nezbývá - takže tentokrát na jejich ochranu. Zabral se znovu
do práce a počítal.